Historická exkurze do Osvětimi pro základní školy

Popis

Nabízíme Vám celodenní exkurzi do Osvětimi. Doprava je zajištěna smluvním autobusem tam i zpět. Po celou dobu zájezdu Vám bude k dispozici náš lektor, který má dlouholeté zkušenosti s prací s dětmi a bude zajišťovat hladký průběh organizace celé exkurze. Provede Vás také po areálu Březinky, včetně míst, kam se návštěvníci běžně nemají možnost dostat.

Celodenní historická exkurze je vhodná pro studenty středních škol, kteří obvykle znají fakta a čísla o holocaustu z hodin dějepisu a základů společenských věd, ale návštěva Státního muzea Auschwitz – Birkenau přinese propojení historických faktů s osudy konkrétních obětí, mnohdy jejich stejně starých vrstevníků.

Koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim – Březinka – Koncentrations lager Auschwitz – Birkenau. Toto hrůzné zařízení stojí na území Polska a je spravováno Státním muzeem, ale v letech 1939 – 1945 byla tato oblast okupována hitlerovským Německem. Podle těch nejnižších odhadů zde zahynulo

více než milión obětí. Nebyla to bezejmenná masa lidí, byly to konkrétní lidské bytosti, které měly své lásky, kamarády, rodiny, starosti i radosti, které se smály i plakaly, které v létě chodily na nedělní promenádu a v zimě hrály hokej, to všechno dokládají fotografie, které jsou společně s ostatními osobními věcmi zavražděných součástí expozice. Jediným „ proviněním“ osvětimských obětí zpravidla bylo, že nepatřily k té „ správné“ rase.

Už samotná cesta do KL Auschwitz – Birkenau byla pro oběti plná útrap a naprosto nelidská, cestovalo se mnoho dní v dobytčích vozech v úděsných hygienických a zdravotních podmínkách. Mnozí zahynuli už cestou. Ti, kteří přežili transport, byli ihned po příjezdu, ještě na železniční příjezdové rampě, podrobeni brutální selekci, která nebrala ohled na rodiny, vztahy a vazby a která pro většinu znamenala téměř okamžitou smrt v plynových komorách. Ti, co prošli selekci, už nebyli konkrétní jedinci s vlastním jménem, stali se pouhými čísly. Cílem bylo zbavit všemi prostředky člověka jeho důstojnosti, byl zbaven jména a všech osobních věcí, byl násilím ostříhán a podroben nedůstojné hygienické očistě, byly mu přiděleny špinavé vězeňské mundůry, byl neustále bit a šikanován, takže pobyt většiny vězňů v KL Auschwitz – Birkenau se počítal na týdny, maximálně měsíce. Vězni měli pouze dvě práva: právo pracovat a právo zemřít. Je strašné, jak dokonale tato mašinérie na zabíjení a totální vykořisťování lidí pracovala a ještě strašnější je, že na tomto obludném mechanismu se podíleli zase jen a jen lidé. Nacističtí dozorci a strážci měli své rodiny a mnozí bydleli v těsné blízkosti tábora.

K navození autentického pocitu zmaru a všudypřítomné smrti přispívá i krajina s holými stromy a bez zpěvu ptáků, připomíná miliony obětí koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau.